Ukradený vjecy: Revival na všechny strany

Je libo Kabáty, Škwor nebo třeba Harlej, a to všechno v jednom celku? Pak se vypravte na
Klatovsko, kde téměř každý týden vystupuje pětičlenná parta Ukradený vjecy. Jak už název
napovídá, kapela (v dobrém slova smyslu) odcizila nejen materiál, ale i část názvu dvojice
Kodym/P. B. CH. Pod pokličku klatovské kapely, která představuje jakýsi revival několika
známých jmen, jsme nahlédli spolu s baskytaristou Zdeňkem Mlnaříkem.
Začnu jak jinak než od začátku. Tedy od vzniku UV. Takže kdy, kde a jak?

„Ukradený vjecy mají poměrně mladou historii. Před třemi lety dal kapelu dohromady
kytarista dnes už neexistujícího klatovského Akupunktu Dan Řičica. Spolu s ním pokračoval
v práci akupunktí bubeník Luděk Bešťák. Za mikrofonem zakotvil Honza Kotěšovec a basy
se chopil Petr Klička z Promises. Později se přidal druhý kytarista Petr Bušek, který prošel
partami Santa Zuzana a Maybe. Po odchodu Honzy se objevil Franta Křižan z kapely Černý
světlo a moje maličkost přišla do vjecí vloni v září po odchodu druhého basáka Zdeňka
Křepela.“

Váš repertoár je čistě převzatý. Nemáte obavy, že zapadnete v zapomnění mezi
ostatními kapelami, které k písním přistupují stejným způsobem?

„Doufám, že ne. Ale na druhou stranu se snažíme nezapadnout. Jde o to, že spousta
podobných kapel zůstala věrná Hrobaři, Jarošovskému pivovaru nebo semtexové Jede, jede
mašinka. Kdysi to byly hity, ale dnes jsou dobré tak pro firemní večírky nebo svatby. Mladí
lidé to už moc neberou. Snažíme se držet krok s tím, co je zrovna aktuální.“

Podle jakého klíče vybíráte písně?

„Podle lidí, hitparádových žebříčků a samozřejmě úměrně našemu stylu. Když se třeba na
pultech obchodů objevila kabátovská Corrida, následující měsíc už jsme hrnuli Buldozer a
Malou dámu. To samé bylo třeba s Dogou, Harlejem nebo teď s novým albem Škworu.“

Nezkoušeli jste vlastní repertoár?

„Něco málo se rýsuje, ale nebudu předbíhat. Fakt je, že jsme všichni prošli skupinami, které
těžili výhradně z vlastního materiálu. Začátkem nového tisíciletí se ale v tomhle směru něco
zlomilo a už to bylo mlácení prázdný slámy. Zkrátka to netáhlo jako dřív a lidí na akcích
valem ubývalo. Teď sice nemáme prakticky možnost točit nějakou autorskou desku, ale zase
nás to víc baví. Když začnou lidi skákat už při prvních tónech, které věrně znají z rádia nebo
TV, je to skvělej pocit.“

Jak často zkoušíte?

„Podle potřeby. Hlavně, když chceme dělat nové skladby. Pokud je silný měsíc a každý týden
někde hrajeme, zkoušky většinou vynecháváme. Ale není to pravidlo.“

Máte i vlastní realizační tým?

„Jasně. Jsou to skvělí kluci. Se zvukařem Chosem se Piko zná prakticky od lopatičky a
báboviček. I když Chaos tenkrát asi dával před bábovičkami přednost spíš pájce a klubku cínu
(smích).“

Máte nějaké konkrétní plány do budoucna?

„Hrát a zase hrát. A hlavně bavit lidi. Fanoušci jsou pro nás to nejdůležitější, bez nich by to
zkrátka nešlo. Jsou pro nás jako rodina a s některými se setkáváme i mimo vystoupení.“