Konečně je tady pátek a s ním akce v Nýrsku na Palmě. Vzhledem k tomu, že Luďovo bicí už připomínají svou velikostí kokpit letadla, beru si jen malý aparát. Na ten malý prostor stačí. Palma je slušně našláplá, což se bohužel v jednu chvíli zvrhne v docela slušnou tlačenici. Schovávám se za Pikova dřevorubecká záda, což je v hracím prostoru nejbezpečnější místo. Jeden z návštěvníků se kolem odposlechů motá nebezpečně s pivem v ruce. „Dej mi prosím napít,“ žadoní Dan, který si s půllitru sotva přihne a místo, aby ho vrátil majiteli, odkládá sklenici za sebe na krb, kde nehrozí vylití obsahu. Během celého vystoupení se snažíme šetřit, protože v sobotu nás čekají další dvě akce, jedna v Klatovech krátce po poledni a další večer ve Strážově.
Na klatovské kolbiště, kde v sobotu startuje festival Rock in Klatovy, přijíždíme zhruba po dvanácté, někteří z nás zmoženi nedostatkem spánku. Bohužel role první kapely není nikdy nejvděčnější, takže začínáme hrát ve chvíli, kdy je v areálu sotva stovka lidí. Hned v druhé písni Danovi tradičně praská struna, naštěstí má s sebou druhou kytaru. Hrajeme hodinový setík, ve kterém sice Franta šetří hlasivky, nikoliv však stehenní svalstvo a během skladeb skáče po bednách. Moderátor Vejvoďák, který uvádí jednotlivé kapely, děkuje návštěvníkům, že nečůrají a nekakají na trávník a používají Toy Toyky. Protože do odjezdu směrem na Strážov zbývá ještě dost času, zůstáváme ještě na vystoupení Brutusu, domácích Cvrčků a začátek hraní Kečupu. Já během odpoledne mizím ve stánku Avonu, kde děvčata nabízí dočasné tetování. Svou drahou polovičku tlačím do křesla a slečna začíná na její rameno malovat našeho maskota – zloděje. Dostat do ruky tuhle postavičku dá poměrně dost zabrat, takže Verča stráví v rukou kosmetičky dost času a u stánku se tvoří fronta. „Vám ho na ruku už malovat nebudu,“ směje se mladá „Avonka“. Dan se během odpoledne pouští do konzumace kuřat, která voní po celém kolbišti, já jsem si tradičně neodpustil klobásy a Franta, i když ho čekala ještě normální zábava ve Strážově, spokojeně popíjí pivo na sluníčku. To později dokazuje cestou na naše večerní vystoupení, protože z auta mává na neznámé lidi a směje se jak blázen.
Ve Strážově hned začínáme vybalovat, rychle zvuková zkouška a na plac. Máme sice zkraje problémy se zvukem, ale Chaos nakonec vše vychytá. Na rozdíl od klatovské akce, kde v době našeho hraní nebylo ještě moc lidí, je Strážov perfektní. Lidé paří, dokonce i v okamžiku, kdy přichází poměrně silný liják. „Ještě, že jsme pod střechou,“ směje se Luděk. I já jsem rád, že hraju pěkně v suchu, nálada mě však opouští ve chvíli, kdy přijdu ke svému a autu a s hrůzou zjišťuji, že jsem měl pootevřené okénko a na sedadla slušně napršelo. Lidé jsou slušně rozjetí, během skladby Prokletí, která je celá o sexu, se jeden z návštěvníků vrhne do malých smrčků pod jevištěm. Ze způsobu tance je jasné, že stromek přišel o panenství. Končíme krátce před druhou hodinou ranní a děkuje bohu, že jsme sobotu přežili. I když se to nezdá, byla dost náročná a Fanda během celého víkendu podal heroický výkon.