Je krátce před devátou. Obvykle v tuhle hodinu začínáme hrát, ale my teprve postáváme před zkušebnou. Balíme věci do dodávky, kterou směrem do Butova u Hracholusek kočíroval Luděk s přítelkyní Pavlínou, my usedáme do Frantova citroënu a pomalu vyrážíme. Ještě před odjezdem se však Piko nezapomněl posilnit nealko pivy, které začal vytahovat ze své oblíbené termotašky. „To si snad děláš prdel s těma pivama,“ durdil se Franta, protože Piko se jal popíjet zlatavý mok bez dávky chmele přímo na předním sedadle. „Na Plzeň, Vávro, na Plzeň,“ křičel Piko. Cesta docela slušně ubíhala, navíc jsme si ji krátili poslechem poslední desky Harleje. Piko se projevil jako zdatný navigátor, i když sjezd na Stříbro jsme tak trochu minuli. Do toho mu u nohou v každé zátočině cinkají zmíněné lahváče. Nakonec jsme do Butova přece jen dorazili, akorát ve chvíli, kdy končila svůj set Doga. Ta nás uchvátila nejen perfektní scénou, ale i zvukem, o který se staral náš kamarád Hoitchi. „Nazdar Klatovy,“ křičel kdosi za našimi zády a hned nás zval na pivo (které jsme si s chutí dali, ovšem hostiteli a zároveň našemu fanouškovi z motosrazu v Rabí došly drobné, takže Dan si pozvání tak trochu zaplatil sám).
Náš čas měl přijít po vystoupení Aleše Brichty, který se místy choval dost neprofesionálně. Neustále si vypínal mikrofon až nakonec vzteky praštil mikrofonním stojanem o jeviště. Ani střídačka jeho bandu s námi neprobíhala zrovna svižně (narozdíl od Dogy, která byla sbalená během okamžiku). Náš čas přišel dokonce o půl hodiny déle, než bylo původně v plánu, ale i tak jsme si v Butově své příznivce našli. Střídáme písně bez zbytečných okecávek, protože máme na produkci jen hodinu. Loučíme se s publikem a začínáme balit. Po nás ještě nastupuje jedna kapela, která získala dost nevděčný úkol – uzavřít páteční část festivalu, bohužel za účasti asi pěti fanoušků. Za ranního rozbřesku se vracíme do Klatov, mě bohužel začíná víkendová služba, takže jsem spánku moc neužil. Podobně je na tom Franta, který vstává do rachoty téměř hned po příjezdu domů.