Tak máme za sebou opět rušný víkend. V pátek tradiční Palma v Nýrsku, která byla sice do určité míry poznamenána počasím, ale i tak jsme si tuhle akci náležitě užili. Zvlášť poté, co Chaos zjevně našel svoji přezdívku v kalendáři a významně si připíjel na zdraví. Stejně tak Petr, který v opojení dával zbytku kapely instruktážní přednášku o tom, jak správně balit kytarový efekt do dubového futrálu. Zkrátka Palma opět nezklamala.
V sobotu, ještě trochu zmoženi alkoholem a nedostatkem spánku jsme se vypravili do Klatov na pivní slavnosti, kam se za námi vydala spousta lidí. Program se časově trochu posunul, takže jsme si volnou chvíli zkrátili sledováním rvačky, která se přesunula od Družby až ke kruhovému objezdu. Začínáme hrát o hodinu později a atmosféru si náležitě užíváme. Hned na kraji jeviště stojí skupinka dětí sotva školou povinných. I přes jejich nízký věk jim nikdo nemohl upřít náležitou dávku bigbítového nadšení a za svůj výkon si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Nějaká holčička, s pusou celou modrou od bonbónů, skákala těsně před Frantou, ručičkou mávala jako pravověrná rockerka a dětským hláskem křičela refrén škworovské Sraž nás na kolena. V polovině produkce přichází zástupci Chodovaru a přináší nám dárek v podobě kartonu piv. Chlapi, ještě jednou moc díky. Sledujeme skvěle se bavící publikum, které si zpívá notoricky známé skladby, do rytmu si k naší plné spokojenosti podupávají i někteří důchodci.
Jenže nechval dne před večerem. Po necelé hodině hraní na nás mávají zvukaři, že máme zahrát poslední skladbu. Nevěříme vlastním očím. Podle smlouvy jsme měli hrát dvě hodiny. Franta právem nadává, i ostatní jsou na prášky. Končíme set netradičně bez kabátovské Báry, ve které se kapela představuje posluchačům. Začínáme balit, přičemž následující dívčí kapela – samohrajka Rebelky z Prahy se cpe na jeviště a mezi naší aparaturu si dává věci a dělá na pódiu bordel. Tenhle neprofesionální přístup samozvaných profíků z Prahy dává o sobě znát ještě následující den, protože v kufru marně hledám kytarový kabel. Šňůru oplakávám ještě druhý den, zvlášť při představě, že na ni možná už válí tahle pražská umělotina. Jeden z poskoků Rebelek zvrhne pivo na Luďkův koberec, na kterém už naštěstí nestojí bicí. Luděk mu za to pochopitelně nadává, pražskému ventýlovi to ale zjevně nevadí. Parta rockových mániček, která celou dobu pařila u boku pódia, začne pokřikovat na Rebelky a posílá je někam. Dan, jakožto kapelník, jde obhlédnout situaci. Organizátoři se nám nakonec omlouvají a zkrácení naší produkce dávají za vinu manažerovi Rebelek, který si vydupal začátek pidlikání ve stanovený čas. Umělkyně z Prahy (myšleno naprosto ironicky) půl hodiny zvučí, pak odchází z jeviště někam do šaten, kde teprve vybalují oblečení pro svou produkci. Ta skutečně oplývá pražskou kvalitou (opět ironie), navíc holky asi ani neslyšely o kytarovém aparátu, takže za chvíli celá nástrojovka ječí z jeviště z odposlechů. Frantovi se z jejich muziky vaří voda v prdeli, já s Petrem se shodujeme na tom, že komunistické přehrávkové komise nebyly zase tak zbytečné a jakási parta rockerů ze vzteku demoluje poutač jedné z restaurací. Tímto nechceme shazovat muziku Rebelek proto, že nás vlastně vyhnaly z jeviště, ale proto, že si to oprávněně zaslouží. Každý z účinkujících, který se ten den představil, přišel totiž s poctivou hudbou nebo dobrým nápadem. Rebelky se šmírou, která v regionálních vodách hraje obvykle za suchý z nosu.
Ale nemá cenu tady plýtvat místem na čtveřici umělkyň a jednoho poskoka s titulem manager. Důležitější je poděkovat těm, kteří si nás přišli poslechnout a hlavně těm, kteří se u naší muziky bavili, aniž by nás někdy slyšeli nebo dokonce byl rock jejich krevní skupina. Snad to vyjde podle představ všech příští rok a pokud možno bez manažerů. Ještě vzkaz pro tu partu, co pařila vedle jeviště: Jeden z vás kupoval Petrovi během hraní pivo a Peťan mu ho pak zapomněl zaplatit. Tak ať se příští týden přihlásí v Bystřici. Má u Petra jedno točený se správnou mírou.