Tak už tu máme zase pivní slavnosti. Balím aparát a vyrážím ke klatovské Družbě, kde letos hodně vychytali seskládání jeviště a stánků, takže jsme nemuseli aparáty přenášet přes silnici a kličkovat mezi auty. Jeviště je hned pod schody do družby, takže auta stavíme ke kavárně, což se neobejde bez částečné jízdy po chodníku. Tuhle srandu jsem já a Dan předvedli dokonce městským strážníkům, kteří zrovna projížděli kolem. Piko si však při jízdě po chodníku nezajistil žádného regulovčíka, takže lidé před modrou felícií museli uskakovat. „Nějaká babka táhla dva psíky, každý z nich ale běžel jinam a teď to nemohla uřídit,“ smál se Piko, když zastavil na trávníku za jevištěm. Pomalu se blížil náš čas, ovšem na jevišti ještě hrála country kapela. Trochu jsme znervózněli, protože předminulé vystoupení na pivních slavnostech rozehnala policie a loňskou akci zkrátil o polovinu slouha pražských samohrajek. „Nebojte se. I když začnete dýl, ve smlouvě máte dvě hodiny. Tak to zkrátka trochu natáhnete,“ ubezpečila nás jedna paní z MěKS. Sypeme aparát na jeviště, naštěstí nám pomáhá Radim Turek s Petrem Kličkou, věrné to duše, které věší plachtu. Začínáme hrát o něco déle, ale i tak to stojí za to. Z pódia je letos krásně vidět na celé parkoviště, které je našlapané lidmi. Užíváme si skvělou atmosféru, snad s výjimkou Luďka, kterému u bicích chybí odposlech a v první polovině vystoupení slyší jen sebe. Dvě hodiny utekly jako voda, ještě přidáváme čtyři skladby. V závěru vystoupení se Radim projevil coby zkušený securityman. Někteří návštěvníci nám totiž lezou na jeviště a z jejich nevinné pařby je strkanice, kterou odnáším ránou mikrofonem do horního rtu, což je příjemné jako klystýr v Bejrútu. Radim coby bodyguard cpe lidi zpět do hlediště. Jen tak pro vysvětlení – nechceme si hrát na nějaké megastar, ale tyhle jevištní pařby nemám rád z jednoho prostého důvodu. Lidé se rozjedou a neví, kam šlapou. Především kytaristé mají pod nohama desetitisícové částky v efektových pedálech a poražený mikrofon může dotyčného vzhledem k současným cenám stát celou jednu výplatu. Tak proč si takhle vzájemně kazit dobrou atmosféru.
Letos jsme odehráli celé dvě hodiny a možná i ještě něco navíc (nesledoval jsem moc čas), po nás nastoupil ještě náš kamarád Míra Trávníček se svou kapelou Mars, který dokázal udržet na place lidi až do dvou hodin ráno. Dan přes svou zkušenost na praseti v Černicích si u stánku kupuje flák masa, já s Frantou si tradičně dáváme kafe. Páteční část pivních slavností jsem ukončil s posledními tóny Míry Trávníčka a značně promrzlý odjíždím domů.
P. S.: Během vystoupení Marsu jsem jedné slečně dával oranžové trsátko se slovy: „Tahle barva se ti bude hodit k bundě.“ Chtěl jsem jí po skončení pozvat na kafe, ale bohužel zmizela ve tmě i s trsátkem. Když se ozve třeba na mail, rád to napravím.